Jdi na obsah Jdi na menu
 


S cyklovozíkem podél Moravy II.

18.8 S cyklovozíkem podél Moravy II.

dsc_3398.jpg....Při prvním cyklovýletu proti proudu Moravy k Adamovským štěrkoviskům jsme si na druhé straně řeky v jednom místě všimli něčeho,co vypadalo jako kolo na větvích.Kde jsem to už viděla?Po návratu domů procházím uložené tipy na výlety všeho druhu a nacházím na fotografii z novin ono kolo-je to upoutávka na cykloobčerstvení U zlomené šlapky.V areálu klubu/ranče je spousta vtipných destiček,ukazatelů,nápisů a vychytávek vůbec.A na žádné mapě ho prý nenajdeme.My teď víme kde je a jedeme ho prozkoumat.

Ve volném dni se tedy znovu vydáváme směr Lanžhot,most přes řeku Moravu.Vybalujeme kola,vozík,psa a vyrážíme po cyklostezce proti proudu,tentokrát po české straně.

Funkční cyklokompjůtry nevlastníme,tudíž odhadem za hodinu brzdíme u "kola",které jsem si pro sebe nazvala Památník Padlých cyklistů.Vyšlapaná pěšinka do lesa dává tušit kde ranč najdeme.Určitě se tam zdržím focením a udělalo se dost teplo,proto se rozhoduji nechat Izy nejdřív trochu zaplavat v řece, i když dál u splavu je lepší přístup.Z vozíku vytahuji fungl nový vodní aport a kopřivami míříme ke břehu řeky.Aport se mi zdá dost těžký.Zkusmo ho pokládám na hladinu.Plave.Napoprvé jej tedy odhazuji jen asi 2m od břehu.Zabublá a klesá ke dnu.Izy propátrává místo dopadu i široké okolí,já lezu do vody také.Ale je to tu strmé,2 m od břehu je schod a hloubka.Izy se potápí a hledá.Poznámky,že se mám potopit také a třeba najdu ,nechávám bez povšimnutí.Bezva.Do nákladů na dnešní výlet si můžu připsat 169Kč za nový aport.

Řádně osvěžené se vracíme na cestu a odbočujeme k cykloobčerstvení.Branka je otevřená.S ohromným řevem nás přibíhají "přivítat" 2 voříšci.Izy se nechá očichat a stoupá si vedle vozíku v očekávání věcí příštích (ráda chodí na návštěvy a vždycky se běží vítat s domácími i když je nezná,takže ona tady měla jasno hned jak se věci mají...).Přichází pan majitel.Zubím se na celé kolo-"Dobrý den,můžeme se tady podívat?"Odpověď-"Tady k dívání nic není,pokud si nic nedáte".Uf.To skoro vypadá...ale ne,nesmím být vztahovačná.Mrknu okem kde je Izy.Stále stojí vedle vozíku,,zatím co domácí hafani vztekle občůrávají keře i ploty.Izy se tedy chová vzorně,tady by snad problém být neměl.S o něco menším úsměvem se snažím vlichotit-"Máte to tu zajímavé".Odpověď-"Tady nic zajímavého není,pokud si nechcete nic dát".Aha.Konečně chápu.My bychom si něco i dali,ale takhle tedy ne...Nejsme vítáni.Tohle místo je mnohem zajímavější než jsem čekala-cykloobčerstvení,které není pro cyklisty...Tak děkujem.Nashledanou.(Odpověď-žádná).

Posvačíme z vlastních zásob o kus dál.Našli jsme nádherné místo u jednoho ze slepých ramen řeky.A zaparkovaný bungalov (a chatu s křeslem a sedací soupravou).Posvačíme,pofotíme,Izy si zaplave,paráda.

Shodujeme se,že na naší (české) straně je povrch stezky hrozný.Na slovenské straně se nám jelo parádně-štěrk zalitý v asfaltu.Na naší straně je štěrk,s asfaltem někdo hodně šetřil a místy chybí i ten štěrk a jede se po šutrech.Zpátky bychom se raději vraceli po slovenské straně,ale chtělo by to most,že.Popojedeme a uvidíme.Po pár km potkáváme starší paní na kole,před ní kličkují 2 dítka.Bez zavazadel,v teplácích,asi místní.Ptáme se na most přes řeku .Ano je tu,ale daleko."Daleko" později paní upřesňuje na 3-4km.Paráda,děkujem.Pochechtáváme se ,že to beztak bude spíš 6-7km.HAHA.Po dalších 10km uzemím nikoho (cyklostezka uhnula vlevo do lesů,ale my nechceme propásnout MOST a tvrdošíjně kopírujeme řeku.Teď už po louce v kolejích vyjetých od aut) potkáváme 2 bagristy se strojem jejich obživy.Náš dotaz na most je dost pobavil.Teď se pro změnu pochechtávají oni.Přes řeku se dostaneme až v Hodoníně.Nedržet se kola,klesám k zemi.Ale prý je to v pohodě.Je to odsud 4km.Odhad budou mít chlapíci určitě dobrý.Jen jestli si z nás nedělají srandu (pořád se pochechtávají).

Naštěstí jsme za chvíli skutečně v Hodoníně.Nejdřív polopřenášíme vozík pře úzký železný mostek přes jedno ze slepých ramen řeky a pak už frčíme regulérně po silnici kolem celnice po silnici přes most a hned za ním rychle znovu na pěšinu k řece.Máme štěstí,kvalitní povrch hned z Hodonína.Ale zase aspoň závory ! Noční můra nás cyklovozíčkářů.Některé závory mají ve středu nízké části nájezdovou plochu pro cyklisty.Většina ji ale nemá a tak jsou závory objížděny (z obou stran).Jenže náš vozík je pro středovou část příliš široký a při objíždění hrozí převrhnutí ze svahu.V praxi to s naším psím vozíkem znamená před závorou zastavit,slézt z kol,jeden přetlačí kolo s vozíkem a druhý jistí vozík za bočnice proti převrácení.Pokud jedu sama je scénář: zastavit,položit kolo,vyložit psa,objet,položit kolo,naložit psa.Z Hodonína na most pod Lanžhotem je závor 22,otevřených jich byla slabá polovina...

Ale povrch je opravdu krásný,mezi závorami frčíme jak při Závodu Míru.V plné rychlosti zahlédnu po levé ruce nějaký rozcestník.Luštím km na ceduli a trochu mi uniklo,že stezka uhýbá poněkud doprava.Já jedu rovně a zákonitě padám po hlavě do škarpy.Naštěstí zrovna netáhnu vozík.Kolo i já máme pár nových bezvýznamných odřenin.(Pomník Padlých cyklistů stojí myslím na špatné straně řeky).Ohledávám škody.Vše se zdá v pořádku jen cyklobrašna je poněkud nakřivo.Praskly obě plastové spony pro přichycení za spodní část zadního nosiče.Mám ji na kole teprve asi potřetí.No nic,tohle budu muset pořešit.V brašně vozím foťák a chci aby byl v bezpečí.

Dál už cesta ubíhá v klidu.U prostředního ze 3 splavů si s Izy dosytosti zaplaveme.Auto nacházíme neporušené na svém místě."Ručním měřením" pak na Seznamu naši cestu necestu vyčísluji na 42,7 km.

Škarohlíd by (dle výše popsaného) naznal,že cesta se moc nevyvedla.Hlavní cíl nevyšel vůbec,nějaký ten karambol...Ale neříká se,že cesta je cíl?A tahle cesta teda BYLA!